Děkujeme
za účast v soutěži

Můj největší podnikatelský úspěch je, uvědomění si pravdy při přebírání rodinné firmy o skutečném stavu a fungování odkazu, který celý život budoval můj táta. Firmu mi předal s tím nejlepším úmyslem a zkušenostmi, které měl. Spolu s tím jsem ale převzal i způsob, který sice umožňoval přežít, ale ne růst. Dlouho mi trvalo si přiznat, že firma jen stěží pokrývala své náklady a že pokračovat stejně by byl spíš konec než budoucnost. Musel jsem v sobě najít hodně vnitřní síly a energie tátovi vysvětlit, že to co mi předal dlouhodobě fungovat nebude. Na základě této konverzace jsem se rozhodl otevřít oči a udělat důležitý krok. Začal jsem se více zajímat o odběratelské objednávky a sledovat dění/správné fungování ve firmě, které v té době pořád obstarával a organizoval pouze táta. Naučil jsem se správně chápat mé účetnictví za pomoci mé účetní, která vždy vše ochotně vysvětlila. Snažil jsem se rychleji a intenzivněji vyrábět a být v práci déle. Po určité době jsem žádný výrazný výsledek nezaznamenal a situace se nezměnila. Uvědomil jsem si, že jediná cesta k profitující firmě bude založená na důrazu na produktivitě a většímu objemu práce. S vědomím, že moje firma v té době vyráběla pouze za pomoci starých konvenčních strojů jsem začal vyhledávat použité CNC obráběcí stroje. Po dlouhém vybírání jsem se rozhodl vzít na sebe risk a stroj si za pomocí úvěru a většiny mých osobních finančních prostředků (akontace) pořídit. Díky mému odhodlání a zájmu jsem se ze začátku za pomoci servisního technika pana Mádra a mého známého pana učitele ze střední školy naučil základy ovládání a programování stroje. Pořízení stroje byl pro mne v té době velký risk. Stroj byl použitý, nevěděl jsem jak s ním vyrábět, vzal jsem na něj práci s vírou, že se vše naučím a všechny potencionální komplikace s koupí použitého stroje spojené překonám. Všechny nástroje a příslušenství kromě upínacího zařízení jsem si musel s pomocí AI najít ověřit a vyzkoušet. Výsledek celého snažení nebyl zaručený a musel jsem s asistencí táty hodně zjišťovat a někdy i improvizovat. Naštěstí se mi povedlo vše správně vybrat, použít a zprovoznit. Začal jsem vyrábět moje první CNC výrobky a dosáhl jsem svého prvního důležitého cíle do své firmy zakomponovat větší výrobní produktivitu a více práce, tak abych byl schopný splácet úvěr a zároveň z toho měl zisk. Vybudoval jsem si postupně silnější disciplínu a zodpovědnost k výrobě, které ale vedly k nezdravému pracovnímu nasazení. Firemní zisk se pro mě stal jedinou důležitou věcí v životě, měl jsem jasnou vizi, další cíle a věřil jsem, že když obětuju svůj vlastní klid a volný čas, tak za krátkou dobu našetřím dostatek peněz k realizaci svých snů. V práci jsem byl v podstatě od rána do večera každý pracovní den, pracoval jsem víkendy i svátky. Nebral jsem ohledy na sebe, na rodinu a lidi kolem sebe. Stala se z toho posedlost, kterou jsem si omlouval tím, že to jednou skončí a tu svojí vizi si odpracuju. Každou hodinu, kterou jsem někde strávil jinak než prací jsem viděl jako výrobní hodinu, která by mě posunula blíže k cíli, proto takové smýšlení vytvořilo silný neklid, stal se ze mně vznětlivý a netrpělivý člověk. Rozhodl jsem se dočasně obětovat drtivou většinu věcí, co mě bavily, protože jsem neviděl v mé situaci jinou možnost než zatnout zuby a odmakat si změnu k lepšímu. Té změny jsem opravdu dosáhnul, ziskovost začala být znát, ale úroveň neklidu zůstala stejná a zhoršila se. Můj jediný zaměstnanec se rozhodl skončit pracovní poměr. Nedokázal jsem si představit nebýt schopný nedodat včas výrobu odběrateli. Věřil jsem, ze postradatelnost mé firmy je jistá, proto jsem narazil na další situaci, ve které existovalo jen jediné řešení. Všechna výroba, která jeho činnost zajišťovala připadla na mě. Začala další etapa vývoje mého umu na CNC soustruhu. Tentokrát jsem prožíval nový druh nátlaku, který jsem dříve neznal. Musel jsem se znova obrátit na občasnou pomoc známého učitele a pustit se do výroby velmi širokého sortimentu výrobků. V té chvíli jsem pochopil, kolik toho nevím a neměl jsem žádnou záruku, že moje výrobky budou vyhovovat odběrateli, a že to bude fungovat. V hlavě jsem neustále měl strašáka, že jakmile se začnou vracet zmetky, tak je konec firmy a celé snažení přijde úplně v niveč. Pod velkým nátlakem vznikl diamant. Nakoupil jsem si veškeré nástroje, držáky, sepsal jsem si postupy a odzkoušel jsem si úspěšně mnoho nových výrobních operací a vychytal různorodé upínání. Překonalo se hodně komplikací s tím spojených a dosáhl jsem požadované kvality výrobků, které dříve zajišťoval soustružník. Poprvé po dlouhé době jsem pocítil klid a poprvé jsem sám sebe pochválil za úspěch. Po krátké době nadšení se mé staré návyky opět chopily kormidla a sklouznul jsem zpátky do nezdravého pracovního režimu. Z důvodu nespokojenosti s tím co jsem v té době měl a neustálým porovnáváním se s ostatníma úspěšnými podnikateli, jsem si na sebe vytvořil nový bič. Byl to další důvod, kterým jsem si omlouval můj nezdravý pracovní režim. Většina z nich právě mluvila o tom, jak začátky jsou těžké a vybudovaná disciplína a těžká dřina jsou výborné předpoklady pro úspěch v podnikání. Vzal jsem si to k srdci a posedlost se opět zhoršila. Věřím, že v té době jsem si procházel i kyberšikanou a práce byla můj jediný únik z reality, ve které jsem nechtěl být. Situace se dlouho nelepšila, nikdo mě nechápal a jediné co zbylo byly modlitby v mé hlavě, že se situace zlepší. Během dvou měsíců jsem si prošel intenzivním bojem ve své hlavě, ale nakonec jsem zahlédl světlo naděje na zlepšení. Přestal jsem věřit a dávat sílu těm hlavním démonům ve své hlavě. Začal jsem ubírat na plynu v pracovním nasazení, vytáhnul jsem hlavu z písku a začal naslouchat sám sobě víc. Zamyslel jsem se více nad svojí životní situací a začal jsem pátrat po příčinách vzniku vnitřního neklidu. Přestal jsem věřil, že to určitě zalepí hromada peněz a majetku. Uvědomil jsem si svoje chování v průběhu několika let a začal jsem zkoušet žít. Rozhodl jsem se ukončit nezdravé závislosti, trénovat klidnější přístup, přestat spěchat, zajímat se víc o lidi, zajímat se více o mé podnikání obecně. Naučil jsem se zmírnit tempo a vážit si více času, který už zpátky nevrátím. Tímto se pomalu dostávám do současnosti, pořád na sobě pracuju, mám nedostatky, moje firma má nedostatky, ale jsem rozhodnutý je řešit a situaci zlepšit. Když se ohlídnu zpět, tak jsem vděčný na všechny zkušenosti, které mi podnikání dalo a také mi pomohlo si uvědomit na čem nejvíce záleží. Věřím, že mám před sebou ještě cestu v podnikání, ale odteď vím, že je důležité nic neuspěchat a nenechat si protéct čas mezi prsty při snažení se něčím stát. Považuju mojí cestu za úspěch.

Nejdříve to začalo silnou ctižádostivostí, nechtěl jsem si nechat ujít šanci na to něco vybudovat. Následně uvědomění si svého věku v kombinaci s tím, že jsem zatím nic nevybudoval a nebuduju, takže -> vina mrhání časem, a VDĚČNOST rodičům, za to co mi dali -> touha splatit to úspěchem. S časem se to stávalo tím nejdůležitějším hlavním důvodem. Pro nastartování realizace mé vize jsem také potřeboval odhodlání a odvahu. Pro dosažení jednoho z mých cílů jsem si musel vybudovat pracovní disciplínu a cílevědomost. A s tím jsem si vytvořil zároveň i silnou netrpělivost. Kdybych si měl vybrat pouze jednu, řekl bych že díky odvaze jsem kde jsem teď a nevzdal to.