Hlína je láska
- Stavebnictví
- Hlavní město Praha

Není to obrat. Ani počet zakázek. Je to ten moment, kdy klient, který si mě původně objednal jen na omítky, najednou stojí vedle mě s rukama od hlíny. A nechce přestat. Je to, když mi po dokončení volají a říkají: „Deniso, nemáš někde nějakou další stavbu? My bychom jeli pomáhat. Nám to chybí.“ Když někdo objeví v omítání radost. Když se zpomalí, dotkne se stěny a řekne: Tady se mi dýchá jinak. To jsou pro mě ty největší výhry. Že se z klientů stávají souputníci. Že se hlína stává láskou nejen pro mě. Hlína není jen krásná na pohled. Je obnovitelná, recyklovatelná, zdravotně nezávadná. Dýchá, reguluje vlhkost, uklidňuje. Je to materiál, který nezatěžuje planetu – a přitom dává domovům duši. A moje vize? Aby se z hlíny znovu stal samozřejmý stavební materiál. Aby se stavělo pomaleji, vědoměji, s respektem k přírodě i k lidem. Aby čím dál víc domů vonělo po zemi, tichu a po naději. Protože věřím, že budoucnost si zaslouží pevné, a přitom jemné základy.
Nevytvářím jen zakázky – tvořím vztahy. Ke klientovi, k prostoru, k materiálu. Nedělám věci na efekt, ale s důrazem na smysl. A věřím, že to je znát. Lidé to cítí. Proto se vracejí, chtějí být u toho znovu, i když už je práce hotová. Hlína se nanáší rukama, ale to nejdůležitější se děje srdcem.