Gratulujeme vítězům roku 2024

To, že vůbec můžu. Prosinec 2014, spam. Tam normálně nekoumám. A nevím proč, v tom prosinci jsem se tam koukl. Přišel mail od jakéhosi The Future Bakery, který vyzýval kohokoliv v České republice, aby vymyslel slogan na autobus pro EURO 2016. Byla za to odměna, já nápady dycky měl, tak jsem se registroval a... můj nápad nevybrali. Jenomže to, co se dělo potom, dodnes nechápu. 2x D.A.S., asi 4x Staropramen, Captain Morgan, kreativní agentury, maloobchodníci, velkoobchodníci, prostě projekty, ve kterých se můj nápad zalíbil a byl odměněn. Bylo mi jedno, kdo zadává projekt a kolik za něj je. Chtěl jsem uspět. A pak jsem si řekl, že se tím chci normálně živit. A šel si za tím. Protože když ty nápady píšu doma od stolu, firmám se líbí a platí za ně, navíc mám rád svou rodinu a chci trávit čas s ní a ne sedět někde v kanclu, tak to tak bude. No, trvalo to 2 roky, musel jsem jít přes agenturu kvůli "zkušenostem na papíře", které po mně najednou každý chtěl, hodně jsem zariskoval postavením se na vlastní nohy s hladovými krky na krku, ale jo, vyšlo to. Teď už třetí rok sedím doma, nejdřív mě od stolu vodil první kluk, teď druhý, abych se šel podívat na to, jakou pěknou řadu z autíček udělali, no a do toho píšu, vymýšlím a vlastně se u toho dost bavím. Asi jako tenkrát v tom prosinci.

Zabejčenost. Když si člověk za něčím jde, tak se mu to splní. A když ho cesta svede jinam, a to se stane, nemusí to nutně znamenat nenaplnění snu. Jen se mu předtím o ničem podobném třeba ani nezdálo. To je na tom všem fajn.